Krátkej a trochu nudnej doják

středa, března 09, 2016 0 Komentáře A+ a-

Čau, Maruno!
Tak se hlásim po tejdnu zase já, páč můj minulej příspěvek strašně záhadně zmizel/uklidilse/smazalse/bylpřesčáru. Ale zároveň byl strašně skvělej a vtipnej a Týna nakreslila Lučinu, takže jí je to teď určitě líto, ale však my jí to vynahradíme.
No jenže co mam teď jako psát?? Na tenhle režim po tejdnu nejsem vůbec zvyklá.
Takže doufám, že se nebudeš zlobit, když tenhle příspěvek bude krátkej, nudnej, neplodnej, nezajímavej, pomalej, línej a nezáživnej.
Takže Ti teď třeba napíšu, z čeho se poslední dobou raduju:
Z tulipánů na trzích
Z přicházejícího jara (když se zrovna nepodívám z okna a nerozbrečim se, že sněží)
Z toho, že pojedem do Alp
Z toho, že teď obě tak krásně zkoušíme a budem zkoušet v Divadle Studio DVA
Z toho, že tam pak budeme hrát
Z toho, že mam plnej diář na rok dopředu
Z mýho krásnýho červenýho diáře obecně
Z toho, že na konci dubna se stane krásná věc
Z toho, že nám vyjde sedmilhářčí kniha
Z toho, že ji budem spolu podepisovat na autogramiádách
Z toho, že máme doma nový žlutý židle
Z toho, že se chystám začít jíst hodně špenátu
Z toho, že mě naprosto uchvátil Rodinný film
Z toho, že nastupující mladá generace režisérů je strašně nadějná
Z toho, že příští rok určitě budeš nominová na lva za Hepnarku a já tam půjdu s Tebou
Z mýho novýho bratra
Z mý starý sestry
Z novýho oblečení, co nám dalo F&F
Z bagelu, co jsem měla k snídani
Z vonícího kafe
Z toho, že jdu za chvíli na nejlepší kosmetiku v Praze
Z toho, že jsi Ty
Z toho, že jsem já
Z toho, že se nám daří zvlášť ale hlavně dohromady.


Mimochodem.....podle mě jsme fakt jako vtipný. Já vim, že ty to všechno víš, ale jen bych to zopakovala. Začaly jsme spolu kamarádit na konzervatoři. Pak jsi začala chodit s P. a vnutila jsi mi jeho bratra. Takže máme společný rodinný obědy, chalupu a tchýni a skoro už i příjmení. Pak jsi začala hrát ve stejnym divadle, kde hraju já. Pak jsme začaly psát Sedmilhářky. Jednou budeme zřejmě bydlet vedle sebe na stejný zahradě a mít společnej skleník. KDE TO SKONČÍ?? Protože víš, jak to bude? Až budeme bydlet vedle sebe, jednu místnost vyčleníme jen sedmilhářčím hadrům a botám a budeme si ho tam vzájemně půjčovat. Myslim, že ta, budeme trávit nejvíc času.
Já se tak na všechno tešim, život je skvělej!
Mám Tě ráda!
Čau.