2. DÍL

Šoupeme Vám sem hned dva díly naráz, ale dobře si pamatujte, že nový díl zde bude VŽDY PRVNÍ DEN V MĚSÍCI!!

Těšíte se? My děsně!!!!

A tady máte druhý díl, který je o tom, jak jsme jako správný trendy bloggerky držely detox... no a jak to s nim dopadlo.



Tak se bavte a udělějte to jako my #nebudemepřízemní!

https://www.zena.cz/volny-cas/sedmilharky-2-dil/r~be67c866fe4111e6bc0e002590604f2e/


My teď máme jako VLOG??!!



Vážení naši milí Sedmilháři!
.....Ale asi hlavně Sedmilhářky.

Máme pro Vás novinu! Protože jsme obě v naprostym pracovnim chaosu, rozhodly jsme se, že Vám příspěvky nebudeme psát, ale NATÁČET! (Zabere to asi tak desetkrát víc času, takže děsně výhodný, haha!!!)

A abychom Vás neochudily o naši božskou Týnu, každý video nám bude ilustrovat!
Hurá sláva!

První video ZDE.



- Jo a mimochodem.... to první byl takovej rozjezd, jo? Hned si radši pusťte druhý, ať vidíte, že máte co zlepšovat!

Vaše Sedmilhářky

Výlet za Sedmilhalřčí náhradnicí

Čau, moje milá Marunko! 
Tak jsem prosimtě na výletě v Rumunsku. Jenže momentálně jedu spacím vlakem do Moldávie!!! A mam obavy, že nás někdo znásilní a okrade a všechno dohromady. Jsem vystrašená zhejčkaná holka ze západu, ale naštěstí jsem tim pádem furt onlajn a můžu všechno zaznamenávat na instastories, uff!!! 
A hlavně!! Jsem tady s Térou a ta řiká, že znásilňovat někoho ve vlaku, kde nemáš kam utýct je největší blbost, takže jsem klidná už. Téra Tě moc zdraví!! A prej na mě dá pozor, že se nemusíš bát, že je to stará skautka. Hrozně stará!!!
Ona je tady na rezidenci, víš? No já vim, co si teď myslíš, že tady má ňákou rezidenci s bazénem, ale to ne. Rezidence znamená, že je tady v Českým centru, ale musí tvrdě makat, aby si to zasloužila!! Ještěže má mě a já vykazuju takovouhle činnost, že o tom píšu a ona se tim pádem poveze. Nee kecám. Tereza nádherně fotí třeba baráky, který jsou tady uplně neuvěřitelný a architektonicky je to pro mě překvapivě dost zajímavý město. A ona je totiž architektka, jak víš. Hele, Bukurešť je totálně hustá. Mam pocit, jakoby někdo chtěl narvat hrozně moc různejch stylů budov na jedno místo, jenže pak nevěděl, co do nich dát. Takže většinou jsou v nich dost bizardní kavárny a v devadesáti procentech případů svatební salóny. Prostě je to takový město jako z koláže. Každej kout mi připomíná jiný místo. Jako bysme během jedný hodiny stihly navštívit Paříž, Berlín, Liberec, Brno, Vršovice, ale i Polsko a Balkán. Všechno! A zároveň je to tu celý stejně šedivý, protože ty baráky nikdo neopravuje, protože na to nejsou prachy. Takže je jedno, jestli se koukáš na dům z třicátejch nebo osumdesátejch let. Oba maj stejnou patinu. Jsem tim úplně ohromená a dost mě to baví, je to takový cool a hipsterský město, jen tady je hrozně málo hipsterů. Aspoň co jsme tak viděly. A zajímalo by nás, jestli ty lidi, co v tom od dětství žijou, vůbec vnímaj, že vyrůstali ve městě, který se strašně vyjímá na instagramu...
Hele, tady Ti dávám ochutnávku z Bukurešti, další fotky na instáči. Jo a postnu tam i ty od Téry, ať vidíš, jak je šikovná. ....A aby vykazovala činnost žejo. 
Tak čau zatim hele! A nezahálej a pochlub se, co zajímavýho děláš Ty!


Budova. 
Budova. 


Nejdivnější kavárna všech dob. Takhle to nevypadá, ale je to tak. 


Budova. 







Co se ve výtahu může stát jen Sedmilhářce


Moje milá, malá, teda mladší Berunko,
jestli si můžeš být něčim fakt jistá, tak tím, že já momentálně intenzivně prožívám všechno.
Snad i čištění zubů, ranní kafe nebo věšení prádla. Všechno má v sobě takovou intenzitu, až se mi hejbe země pod nohama. Dokonce jsem minule tak intenzivně chodila po bytě, že jsem z toho musela umejt všechny boty, uklidit je, povyházet a přemístit. No a jakmile jsem udělala pořádek v botníku, udělala jsem si ho trochu i v sobě. To je to, co mi teď strašně chybí. Pořádek. Klid duše. Mír. Jistota.

Když jsem byla malá, tak jsem si myslela, že v každým výtahu sedí za těma tlačítkama s patrama pán, kterej tam je ve dne v noci a když se náhodou zasekneš, tak zazvoníš na ten zvonek, on sebou trhne za tou stěnou a hned tě běží vysvobodit. Bydlí tam, nepotřebuje jíst, má tam jenom čelovku a knížku, pořád si čte a čeká až se zaseknu.
No a já jsem se včera zasekla. Počkej, já si nedělám srandu. Fakt jsem se zasekla a musela na něj zvonit. Docela dlouho, asi byl zabranej do tý knížky.
Ale najednou se ozval:
,, Už běžím, vydržte!! Jen to musím tou šachtou oběhnou a jsem u vás!"
,, Počkejte... Nemůžete tam za tou stěnou chvilku zůstat, zhasnout světlo a povídat si se mnou?"
,, Eee, no proč ne, jestli chcete?"
,, Chtěla bych...Mám nějaký otázky, na který bych se chtěla zeptat."
,, Aha, tak povídejte, poslouchám. Počkejte, jen si založím knížku."
Chvíli bylo ticho, tma, ticho a tak.
,, Kde máme v těle sval trpělivosti? Potřebovala bych ho posilovat, ale nevím jaký cviky na to dělat? "
Žádná odpověď.
Jenom si trochu povzdychnul, jak kdyby ho tlačil pásek u kalhot. 
No,tak zkusím další otázku. Takhle byla těžká, začla jsem dost zostra.
,,Proč se ještě v šestadvaceti bojím bejt doma sama?"
Zas nic.
Tak jedu dal.
,,Můžu vyprat ty koženy boty, když jsem je na jedný akci totálně zlikvidovala? Nebo je mám rovnou vyhodit?

Jakoj barvu má smutek?

Když někdo umře a nezablokuje se mu mobil, dovolám se mu do nebe?

Jde nějak zařídít, aby mě každej den napadlo, co mám vařit k obědu?

Dá se plakat pod vodou?

Existujou špunty do slznejch kanálků?

Jsem divná, když pokaždý, když vidím mejdlo, mám chuť ho sníst?

Proč sešlapávám boty, když je vyzouvám? I když jsem se zrovna u těhle zapřísahala, že je sešlapávat nebudu!?
(Jo, vlastně protože jsem netrpělivá,to si odpovím sama)

Maj v lékárně něco proti výčitkám? Něco jako Smectu třeba?"

No a najednou se prudce rozvítilo, výtah se rozjel a já vystoupila ve třetím patře.
,,Moment, momeeeent!!! Já se na něco ptala, vždyť jste mi ještě neodpověděl ani na jednu otázku!!!" Řvu ještě zpětně do tý šachty.
Ticho, nic, dědek dělá jakože neni....
Hm, skvělý a já mu tady navykládám málem i jaký mám dneska spoďáry...
A jak tak odemykám dveře od bytu tak mám najednou pocit, že jsem nějaká lehčí, že ty odpovědi možná pomalu přichází.
A když ne dneska, tak možná zítra a nebo za měsíc...

Čumíš? Beruno?
Čumíš, že jo. Úplně se zatajeným dechem. To je mi jasný. Tak třeba se ti taky podaří někdy zaseknou. Mezi těma patrama totiž plyne nějakej zvláštní čas.

No, ale abych nebyla úplně nesnesitelně melancholická, podařilo se mi málem vlastnímu dítěti vypíchnout oko... Nechtíc samozřejmě.
Jo a pak vypadl málem z okna, spadl do potoka, vylezl na půdu, kopal do psa, snědl muchomůrku....eeeee,já radši končim. Přece jen ta sociálka... nedráždila bych to...
Tak přístě snad víc zvesela.

Pusuuuu,
Tvoje Maruna,průkopnice výtahový terapie