Feministčiny slzy aneb jak si za to ta kráva může sama

úterý, února 23, 2016 0 Komentáře A+ a-

Ahoj...myslíš, že ti píšu tenhle dopis a přitom se houpu oběšená na laně?? No, skoro.... Beruno... Skoro... 
Ale naštěstí ne, ještě mě ta flaška vína dneska večer přemluvila, abych to nechala na jindy... A taky věšák plnej malejch pyžámek, ten mě taky přemluvil... Ale někdy mám teda co dělat. A je to všechno moje vina, všechno jsem si to takhle zpískala já, protože vždycky musím být na deseti místech zároveň, jen tím svým jedním malým zadkem. Jo aspoň ten je naštěstí malej...
Já prostě nemůžu mít klidnou mateřskou, chodit na písek, na plavání, zpívat tam: ,,Dneska máme krásný den" a mít krásnej den, mít na měsíc meníčko, co budu dělat k večeři, přečtený všechny détesty, který dětský nůžtičky na nehty jsou nejlepší a vědět zpaměti v čem všem je palmovej olej!
 
Ne... Já prostě musím mít roupy, musím zkoušet, jezdit na festivaly, na zájezdy s divadlem, připravovat knihu, připravovat sedmilhářčí sny, připravovat svoje sny, stavět dům, sázet stromy, mít doma kytky, dělat si nehty, pít víno aspoň půl hodiny denně, kupovat dárky, listovat módou, čumět na facebook, dostávat pořád pokuty, protože pořád spěchám, furt pít kafe, 20x za den překopat diář na příští týden, tvořit, hádat se, křičet, vysvětlovat, hlídat, držet, pomáhat, chovat, krmit, žasnout, poslouchat, mít, nemít, věřit, ztrácet se, ztrácet to, ztrácet ho, hledat, prosit....A tohle všechno já zvládnu. Všechno a ještě víc.

Ale jedna věc, jedna jediná mě přivádí k šílenství....
Pochopit muže.
To je jako pochopit ten nejsložitější matematickej vzorec na světě. Teda u mě by možná klidně stačilo pochopit slovní úlohu pro 4. třídu základní školy. Řešíš to ze všech stran, koumáš, máš pocit, že si zkusila všechny možnosti tam i nazpátek a výsledek jsou stále ty nechápající oči.
Je to jako kdyby ses snažila holýma rukama dostat do kokosu. Je to strašně namáhavý, docela to bolí, nehty máš úplně v prdeli, stejně se do něj nedostaneš, jen se vytočíš a máš chuť s ním třísknout o zem.
Milovat, to jo...to je pohádka...ale pochopit?? To je realita.

PS: A tak jsem se snažila všechno pochopit, až jsem místo do koše, hodila použitou plínu do pračky a zničila si všechno prádlo... Doprdelepráce...

Tak všechen pesimismus na letošní rok jsem si vybila a teď už jenom dobře.