Já mam ňákej Londýn na salámu!

úterý, července 14, 2015 0 Komentáře A+ a-

Přijeď si okamžitě pro mě!!

 - Světoběžníci nechť přestanou hned číst, nebo ať mlčí navždy -

Tak nějak lovim v paměti, kolikrát v životě jsem měla ten supr nápad, že pojedu poznávat cizí kraje, lidi a jazyky?! A vim to dost přesně:

Poprvé, když mi bylo 14, jsem jela na měsíc do nějaký díry v Anglii. Bylo to (myslim) super! Fakt si pamatuju, že se mi vůbec nesteskalo. Ty děti se tak maj! Nic si neberou, všude se přizpůsoběj (hahahahaaaaa). No ale já to tak tehdy v tý Anglii fakt měla. Chodila jsem každej den do školičky, moje host mother mi dělala odporný anglický svačiny, pak jsem se scházela s kámošema naaa....džus a škola pořádala barbecue. Zkrátka jsem měla o zábavu postaráno.

Podruhý, když mi bylo asi 18, jsem si takhle vyjela asi na 25 dní do Říma učit se italsky. To už jsem prožívala trochu víc. Bydlela jsem u nějaký babičky, co mi servírovala k snídani odpornou bílou housku a džem a já vůbec nerozuměla, co to furt mrmlá. Tam už jsem byla celkem ztracená, hele. Bylas někdy v Římě?? Víš, jak je to velký město? Jako když tam seš sama malá opuštěná Sedmilhářka, tak je to fakt něco jinýho, než když tam jedeš na romantickej výlet se svym klukem. Ale stále jsem byla mladá a odolná, navíc jsem začala velmi rychle nakupovat, šprechtit a jíst špagety, takže ve finále taky pohoda.

Potřetí. Nojooo, to byla taková ta naše skoro společná akce, ne? Jak ono to bylo?? Nějak jsme se obě učily francouzsky a obě po sobě jsme si vyjely do Paříže na kurzy a bydlely jsme u Andrey Sedláčkový. (Mimochodem - kdy ji konečně zase uvidíme??) Dokonce jsme tam chvíli bydlely obě, což bylo samozřejmě naprosto skvělý, až na to, že jsme se šíleně pohádaly kvůli Yvonne Přenosilový a Nadě Urbánkový. Hahahaaaa, to byly starosti! No ale pak už jsem tam zůstala nějak sama a celkem si pamatuju tu tíseň. Jak přijdeš po tý škole domů a řikáš si: Hmm...tak co teď? Mam jít sama do centra? Mam si přečíst čtvrtou knihu? Mam jít do vedlejšího bytu za Andreou, i když už to s těma návštěvama malinko přehánim? ...A to navíc v tu dobu bydlela v Paříži i moje ségra! Takže jsem si fakt neměla na co stěžovat. Ale i tak jsem si po příjezdu řekla: UŽ NIKDY. Hezky se, Berůšo, uklidni, nevydávej se už sama do světa, pokud tě to stresuje...už jsi toho zažila celkem dost a neni to nutný! Nemusíš si nic dokazovat, fakt!

....No a když jsem teď tak v Praze pila už asi tak třetí tejden dvě skvělý kafe ve dvou nádhernejch kavárnách za den (plus jsem si většinou zašla jestě do Momentu na obídek a večer na drink), řekla jsem si: To je život, co?! Kavárenská povalečka! Lelkyně! Ulejvačka! Totální požitkářka! FUJ! No a tak nějak jsem se ze dne na den (tuhle svou skvělou vlastnost bych pojmenovala "Spontánní Berůša") rozhodla, že odletim do Londýna, zlepšim si angličtinu a pozor! Tentokrát žádný kurzy, ale budu hezky P.R.A.C.O.V.A.T.! Rukama! Jakože: Někam dorazim na místo - sama! Nikdo pro mě nepřijede. Budu nasnídaná z domova, protože nikdo nebude čekat, až si laskavě dopapám vajíčka z keťasu. Nikdo mi nebude nosit vodičky. Ani houstičky. Budu mejt talíře. Budu se usmívat na angličany, co si budou objednávat padesátý kafe za den. Budu hlavně muset všechny přesvědčit, že to kafe umim!! (Neumim žejo!)
No a co myslíš, jak to dopadlo. JSEM TU. A co víc.... MAM PRÁCI!!! Obešla jsem se svym cívíčkem (BARMANSKYM CÍVÍČKEM. Můžu Ti ho poslat, jestli chceš umřít smíchy) asi třináct kaváren/barů/sendvičáren atakdál a do jedný patiserie mě přijali prakticky ještě ten den! Což bylo v pátek. V sobotu jsem tam byla "na zkušenou", málem jsem chcípla, bulela, třískala talířema a házela zástěrou na bar (víš jak! Jak je to v těch filmech! Odhoděj zástěru, řeknou ,,I quit!!" a čau). Ale já to nakonec zvládla. Usmívala jsem se, snad jsem se to i všechno naučila a teď prostě makám. Takže jsem si zkrátka udělala výlet, co se mi navíc zaplatí. Óóó, ať žijou šikovné Sedmilhářky, co uměj rodit děti a najít si práci v Londýně!

A hele, Mari...
Stejně je mi občas dost smutno
Stejská se mi teda ale strašně po mym klukovi
Po mámě
Po ségře
Po kámoškách
Po Marice
Po kavárnách
Po drinkách, co nestojej milion
Po skvělym jídle, co nestojí milion!!
Po Jiřáku
Po trzích

...Jooo už se uklidnim, 2. srpna jsem zpátky. Tak jsem trochu hysterická, no. Ale komu bych to měla jinýmu říct, než Tobě?!

P.S. Celej červenec jsou v Londýně strašný slevy
P.P.S. Víšjak...VYDĚLÁVÁM SI! To znamená: MŮŽU I UTRÁCET!
P.P.P.S. Můj kufr vážil 24 kilo už cestou sem