Když Sedmilhářka bilancuje

pondělí, července 11, 2016 0 Komentáře A+ a-

Čau švagrová,
Tak jsem tě ještě neoslovila viď? No asi to stejně nebudu dělat moc často, protože švagr je jak bagr a to je divný. 
Prosim tě, poradila sis v těch Varech beze mě? Neměla jsem z toho moc dobrej pocit, že tě tam nechávám samotnou, ubohou,chudou dívenku... No zas tak dramatický to asi nebylo ne? Ale abych měla klid, že tam třeba v šest ráno nespadneš do vřídla ( úpně střízlivá samozřejmě ), poslala jsem ti tam svýho muže. Ať do toho vřídla spadnete kdyžtak spolu.
Já už jsem totiž v docela jiným světě.Nad hlavou se mi plazí vinná réva, skřehotaj tu cikády, vzduch voní pečenou kukuřicí, vlny se mi tříští skoro o balkon a přímo přede mnou dříma moje babička s hlavou v dlaních. Má na hlavě stejnej, opranej šátek, kterej nosí od tý doby, co jsem se narodila a kterej voní za ty léta pořád stejně. Mýdlem a jejíma vlasama. Mimochodem, víš , že nosí copánky??? Myslim, tuhle babičku v šátečku. Fakt! Protože je Sedmilhářka... Jo,jsem v Makedonii. Zvláštní, jak se vztahy dokážou tak rychle měnit... Já jsem to tady na střídačku vždycky milovala a nenáviděla.
V dětství pro mě prázdniny u babičky znamenaly měsíc hraní, nemytí se, nejedení ničeho jinýho, než Nutelly a nanuků, protože zdejší kuchyně není úpně ideální dětskejm chutím.
No a dneska bych dokázala sešrotovat všechno, co takhle balkánská kuchyňka vyprodukuje.
Naučila jsem se tady perfektně hrát stolní fotbálek (to je myslim hodně velká devíza do života ).
Naučila jsem se prosazovat a když mě jeden kluk předbíhal ve frontě, dala jsem mu facku. Jako správná, poloviční balkánská amazonka. A on? Kupodivu mi to nevrátil, ale zamiloval se do mě. A pak jsem se tady párkrát zamilovala já a byla jsem přesvědčená, že tady, ve vesnicče u albánskejch hranic je moje místo. Že patřím snědýmu, černookýmu chlapci, chci mu porodit 8 dětí ( to jsem ještě netušila, co to obnáší a taky pochybuju, že tady vědí, co je epidurál ), chci mu prát trenky v jezeře a chci k obědu kuchnou slepici na dvorku a krmit s ní všechny svoje hladový krky. Když jsem pak s našima po měsíci letní lásky odjižděla, cejtila jsem se, jak umírající Julie v hrobce.
Možná jsem se cejtila i jako Romeo, aby bylo dostatečně jasný, jakej žal ze mě prýštil. A nesměj se!!! Mrcho...
Jenže přístí rok už jsem zase byla zamilovaná v Čechách a i týden strávenej u babičky mi připadal jako století. Všechno bylo odporný. Odporný pavučiny, odporný jídlo, odporně vlhká koupelna, odpornej východ slunce, odporný sousedi, odporně třpytící se jezero, no prostě hnus!Fuj, fuj, fuj!
Jak já se tomu směju. Tady a teď pod tou vinnou révou. Vedle mě spí Ben a ještě netuší, kam až sahaj jeho malý kořínky. Že tady vzniknul jeho děda, pak já a teď tu spinká vzniklej on. A že přes dlouhou cestu hledání si vztahu k týhle zemi, jsem ho sem táhla sama letadlem se DVOUMA přestupama, což je v roce, když zrovna začal chodit fakt velká libůstka. Horší už snad je jenom, když se sama natáhneš na skřipec...
Doufám, že ty se máš po boku mýho manžela dobře, ostatně to snad ani jinak nejde. 
Už ses vyhrabala z toho vřídla?? Kdyby ne, mám od loňska ještě číslo na vřídelní kolonádní správu, tak jim můžu brnknout, ať tě tam vyloví. 
Tak zatím sbohem a těšim se na tebe!!
Matka syna, co během dne málem sejmul dvě letadla a sbalil všechny letušky