Když je Sedmilhářka strašně strašně opuštěná

středa, července 20, 2016 0 Komentáře A+ a-

Čau švagrová!
.....Taky bych řekla, že je to poprvé a naposledy, kdy Tě tady takhle oslovim. Mám takovou vzpomínku z dětství, že takhle o sobě vždycky mluvily ty starý tety a že to bylo trapně dospělácký. Jo počkej, ty starý tety teď jsme vlastně asi my a v očích našich dětí jsme trapný už dávno...hm, tak nic.
Abys věděla, Vary byly náhodou tentokrát super a já tam celkem obstojně reprezentovala celou naši Sedmilhářčí rodinu – s pomocí tvého manžela! Viděla jsem asi šest filmů jako!! Hustý. A odvezla jsem si spoustu hadrů ze Zootu a z F&F. Neustále jsem jak magor chodila do toho Elle lounge a půjčovala si tam další a další věci a pak jsem si tam nechávala ty svý, pro který jsem se musela opakovaně vracet a odnášet je na pokoj a potom zas zpátky do Elle, protože jsem tam byla domluvená, že si vezmu tyhle šaty, který jsem tam zapomněla. Pak jsem tam ještě natáhla ségru a mámu a opravdu jsem si připadala jak takový malý zvědavý cigáně ve velkym světě, který využije všech příležitostí, který mu nabízej. (Nevim, proč jsem použila zrovna cigáně – asi proto, že se mi to slovo strašně líbí a vlastně se mi i líbí představa, že bych opravdu byla malý cigáně a ne takovej nějakej číňánek, ke kterýmu mam svýma pidi očima blíž...) Takže doufám, že příští rok, až se tam budu dobejvat, protože jsem si nevzala pro jistotu žádný hadry s sebou, tak neřeknou: Jéé, Bereniko, eeee, to nás mrzí, ale nějak tady letos nejste napsaná, ehh, my jsme mesleli, že tady nebudete a vlastně nemáme ani jednu věc ve Vaší velikosti, nashledanou.
Helejď, no tak Ti dost gratuluju, žes přežila let s tim svym spráťátkem!! Jednou to přijít muselo, viď.... já zas letim na Filipíny. SAMA!!!! Ach. Zároveň se ale naprosto neskutečně těšim na moře, pláž, ovoce, ryby a nejvíc samozřejmě na svýho kluka!!!! Na toho se těšim tak moc, že už si to ani neuvědomuju. Celý je to totiž srandovní, když někdo odjede na takhle dlouho... Ono totiž na tom rčení “co oči nevidí, to srdce nebolí”, samozřejmě něco je. Nesvírá mě žádná palčivá úzkost, že tady P. neni, například. Není to tak, že byc nemohla v noci usnout, když neni po mém boku (naopak se děsně rozvalim v posteli a rozkopu slastně všechny peřiny a polštáře). Ani mi neni nějak šíleně líto, že se teď nezúčastňujeme všech akcí spolu, protože si je zkrátka umim užít i sama. Ani mi nevadí jet na chalupu s jeho dětma bez něj, protože jsme jenom spolu a navíc si všechno rozhoduju sama a nikdo mi do toho nekecá.
Ale zároveň se strašně těšim, že vedle mě zase bude uléhat a každej den mě v posteli obejme. Že budeme zase chodit všude spolu, protože se nám na ty akce nějak nechce zvlášť. Že pojedeme na chalupu a budeme se společně radit a vymejšlet plány. Strašně se těšim, že se na něj budu moct PODÍVAT! Jakože fyzicky ho budu mít před sebou. Budu na něj moc šáhnout!
No prostě, je skvělý bejt delší čas takhle sama, užít si nějakej svůj prostor... Ale manželství je nejvíc a vlastně už bych ho teda chtěla začít prožívat se svym manželem!
Takže můj další příspěvek už bude vyrytej do bambusu a poslanej ve flašce po oceánu, jo??

Tak a já jdu s Majou na snídani!

P.S. Přijdeš se na mě jako laskavě někdy podívat na Vyšehrad??
P.P.S. To, že tam byl tvůj manžel neberu jako argument!!


Tvá švagrová Beruna