Strašně vánoční a dojemný počteníčko

pondělí, prosince 21, 2015 0 Komentáře A+ a-

Beru, musím říct, že minule si o tý první lásce psala tak krásně, že se mi po ní fakt zastesklo... Takže tímto zdravím mýho drahýho Luigiho. A zpětně mu děkuju, za jeho lásku, dobrotu, trpělivost a schopnost mě nesfackovat, protože potkat sama sebe v šestnácti, tak se nechám klečet každej den na hrachu. A on mě klečet nenechal a dokonce o mě strašně krásně pečoval...Vzácnej muž to je. No...už bych to asi měla zkrátit ty ódy, protože narozdíl od tvýho kluka, ten můj náš blog čte. A nechci, aby si zítra vzal k srdci tu část o klečení na hrachu...

Já chci dneska být strašně vánoční. Ono to ani jinak nejde, protože u nás doma skoro nonstop hoří perníková, voňavá svíčka a já už jsem její vůní úplně zfetovaná. Krásně si pluju na kometě klidu a míru, nosím úchylnou mikinu, na který je našitej vánoční stromek, jsou na ní rolničky a na kapuce má obří zlatou hvězdu. A nevadí mi, že v ní vypadám jak degen, já totiž letos CHCI vypadat jako jedle! No a co! Uklidňuje mě to a mám z toho dobrej pocit.

A odmítla jsem jít na nový Star Wars. Nehrajou tam koledy a nevoní tam ta moje perníková svíčka, takže nikam nejdu. Místo toho jsem pekla cukroví. Celej prosinec se tím strašně chlubím. Dokonce jsem to řekla mámě, že budu péct, abych to fakt musela udělat. Nakoupila jsem si suroviny, našla si recepty, dvě hodiny se patlala, vykrajovala a pak většinu toho spálila, nooo a pak jsem to vyhodila. Já nechápu, proč když je v receptu napsáno: Pečte 8-11 minut, tak já to tam nechám třičtvrtě hodiny...Nevím. Fakt tomu nerozumím...

Zde je pár mých roztomilých ( haha ) vánočních stereotypů. A možná i vašich :

Každej rok říkám, že letos těch dárků nebudu kupovat tolik ( každýmu jen jednu věc, ale fakt!! ), tak nejen, že jich nekoupím míň, ale koupím jich aspoň tak jednou tolik!

Každej rok bych si přála dostávat takový dárky jako dávám já.

Vždycky pověsím jmelí na lustr a sundavám ho buď koncem srpna nebo mi během roku někdy spadne ztrouchnivělý na hlavu...

Nemám ráda větu : ,,Poraď mi nějakej dárek pro .... ( Zde si dosaď jméno obdarovávaného )

Popřípadě variaci na předchozí větu : ,,Potřebuješ něco? Tak si řekni nebo koupím nějakou blbost'' )

Tajně si kupuju dárky pro sebe a pak dělám, že jsem hrozně překvapená a celá rodina si myslí, že jsem to dostala od někoho, kdo taktně mlčí.

Ale letos bude i pár novinek. Že budu možná muset štědrovečerní večeři jíst jednou rukou a druhou pískat gumovou žábou. Budem rozbalovat dárky už ve čtyř, aby místo koled nebyl hysterickej orchestr hlasivek mýho syna. Ani jeden dárek si nerozbalím v klidu, aniž by mi ho někdo celej neoslintal, popřípadě rovnou nesežral.
Ale hlavně...tam bude jeden pár očí, který budou doširoka otevřený... udivený... který poprvé uvidí stromek na kterým něco visí, něco pod ním leží, trochu hoří a prská.

No a je snad něco víc?

Krásný Vánoce všem!!

PS: Kdo chce vědět co dostanem, nechť nás šmíruje na Instáči!!!!