Čau Bořku!

úterý, prosince 15, 2015 0 Komentáře A+ a-

Čau Mari.
Tak zaprvý Ti chci říct, že jsme fakt uplný krávy, že jsme se na tom Emmy bazaru nakonec nedokázaly vyfotit v těch sedmilhářčích trikách!! No je todle normální?! Podle mě ne. Takže to dlužíme našim čtenářům a dlužíme to F&F a uděláme to conejdřív. Conejdřív je speciální slovo, kterym chceš vyjádřit, že něco má bejt ještě dřív než co nejdřív.
Tak teď se definitivně přesvědčim, jestli můj kluk fakt nečte náš blog s tim, že "mu to prostě nic neřiká", protože "je to takový holčičí", anebo kecá a nemůže odolat, protože náš blog je stejně skvělej jako my a on se o tom každý úterý chce přesvědčit!
Tenhle příspěvek totiž bude o mym PRVNIM KLUKOVI. Cha!
Ani nevim, jak mě to napadlo, ale nějak jsem si na něj nedávno vzpomněla. Na svoji první lásku! Tys ho znala přece, protože s náma chodil na konzervatoř, akorát že hudební. Hrál na ságo, ježiš to bylo sexy! Jmenoval se Bořek. To už tak sexy nebylo, ale pokud by to náááhodou četl, tak ho chci ujistit, že Bořivoj je uplně skvělý jméno. Teď už to vim. Ale nechci vypadat, že mi jeho jméno nějak vadilo...já byla tak zabouchlá, že i kdyby se jmenoval Pytelhovínek, tak by se mi to líbilo. No, počkej....emm...to asi ne.
Mari, první láska, to bylo něco, viď?? Vzpomeň si, jak to bylo krásný! Néé vlastně, ty si radši vůbec nevzpomínej, abys nedostala nějakej záchvat, haha. No nic. Teď jsme u Bořka. Takže Bořek byl z Prachatic a dost často jsme tam jezdili. Maj tam krásný náměstí a naprosto boží indickou restauraci!! Bořkův táta nám vždycky uvařil nějaký skvělý jídlo a my jsme pak buď koukali na film, nebo jsme šli do nějakýho šílenýho prachatickýho pajzlu. Jednou jsme se tam nějak hrozně pohádali a on mi pak zpětně řekl, že mu šlo hlavou, že by mi ten můj jahodovej ksichtík nejradši namlátil. Jahodovej ksichtík! Na to nezapomenu. Jak je možný, že jsou první lásky jiný než ty další hele? Nebo se mi to zdá? Nebo si to už moc nepamatuju a jsem strašně sentimentální? Já myslim, že mě Bořek miloval tak strašně moc, že vůbec nevim, jestli mě někdo někdy bude milovat víc! A já jeho taky, jenže já to trošku skrejvala. Babička mi totiž neustále hustila do hlavy, že HLAVNĚPROBOHANESMIMZŮSTATSESVYMPRVNIMKLUKEM, protože MYSMÁMOUJSMETOTAKUDĚLALY a PODIVEJJAKJSMEDOPADLY. Až na to, že ona se svym prvnim manželem nezůstala, takže jsem to moc nechápala, ale následovala jsem její báječnou radu. Myslim, že jsem to Bořkovi i řekla, až taková já jsem byla! To je, co? Upřímná holka radost pohledět. No zkrátka. Chodili jsme spolu asi dva roky. To je celkem dost, protože na začátku mi bylo šestnáct. A já bylo jeho první holka a on můj první kluk! A jemu trvalo půl roku než mě sbalil. Strašně mě balil! Takhle už mě podle mě taky nikdo nikdy balit nebude. Posílal mi písničky, chodil se mnou do Hany a já dělala: Ne a ne a ne. Zůstaneme kámoši. ....No a vidíš, sbalil mě. Už ani nevim, na co mě uhnal. Ale rozhodně bylo dost cool to ságo a taky to, že byl u zrodu strašně nejvíc populární kapely Prague Ska Conspiracy. Z těch se tou dobou mohli všichni uplně zvencnout a nejvíc já. Jezdila jsem s nima do všech prdelí světa na koncerty, hrozně jsem pařila a znala všechny texty a pak jsem se strašně důležitym výrazem chodila do backstage a s největšim požitkem jsem si objednávala na baru "na kapelu".
Na první lásce je nejhezčí to, že si lidi řikaj věci, který pak už těm dalším partnerům tak často řikat nechtěj, protože se bojej. Nebo protože už je někdo zklamal,  nebo protože přece aby si náhodou nemyslel, že ho miluju víc než on mě anebo prostě proto, že zapomněli, jak hezky to zní. My si řikali věci! Že spolu zůstanem nadosmrti (jako občas jsem na tu babičku zapomněla), kolik budem mít dětí, co na sobě nejvíc milujem, co nás trápí. Byli jsme parťáci, kámoši a zároveň milenci, nemohli jsme od sebe na krok. Bořek měl na ploše telefonu můj krásnej mladej zadek. A neustále mi opakoval, že jsem nejlepší na světě. Že mě ochrání. Že nikdy nechce nikoho jinýho. To by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdybychom spolu byli doteď. Jestli by se ty krásný věci zachovaly, nebo jestli by to zevšednělo. Teď to zní asi trošku hnusně, ale já se už od tý doby, co jsem chodila s nim těšila na ty další chlapy. Na ty zkušenosti. Na to, že když jich poznám víc, tak si pak vyberu toho pravýho a pořádnýho. A ono je vlastně hrozně smutný, když se pak ohlídneš a řekneš si: Tyjo, já mohla zůstat se svym prvnim klukem, bejt pro něj čistá jak lilie a on pro mě jak padlej sníh. Mohli jsme mít životy nezanesený problémama z jinejch vztahů a bejt jen každej pro toho druhýho.
Anebo taky! Jsme se mohli podvádět, zůstávat spolu jen ze zvyku a pak se rozejít těsně před tricítkou. Bez svatby. Bez dětí.
A nejdůležitější věc: Já jsem hrozně ráda, že jsem si ten život zanesla i jinejma chlapama. Dost mi to dalo, ty lidi mam ráda a taky to nakonec opravdu dopadlo tak, že jsem si vybrala toho pravýho. Se kterym chci zůstat. No snad se mi ten casting vyplatí, haha!