Podzimní filozofie zvratek

pondělí, listopadu 30, 2015 0 Komentáře A+ a-

Ahoj, Maru!

Píšu Ti v ospalém poadventním ránu. Ospalý je proto, že jsem vůbec nespala!!! Logicky. Hele, v tý vesnici, jak tam bydlíš...byl tam u vás taky v noci takovej vítr jako u nás na Vinohradech? To jsem snad zažila jenom na chalupě a můžu Ti říct, že jsem jenom s hrůzou v zavřenejch očích přemítala, která budova v dohledný vzdálenosti převyšuje naše šestý patro tak, že by z ní na nás mohlo něco odletět! A napadla mě jenom žižkovská věž a to asi chápeš, že když jsem si vybavila ty tunový mimina, co na ní jsou, tak jsem nemohla spát ještě víc. Ale je to v pohodě! Věž stojí. A já ležim. Jen jsem Ti vyfotila náš krásnej adventní věnec, hele!

Dneska mám tvůrčí den. A pak jdu na gyndu. Na takovou tu pravidelnou prohlídku, to je hrozně důležitý! To neni jen tak! Já sice žeru asi tak osumdesát čínskejch kuliček za den, ale můžu Ti říct, že jsou věci, před kterýma Tě zimolez neochrání žejo. No. Takže půjdu na tu hnusnou gyndu, kde mě bude ale vyšetřovat nejlepší gynekolog, kterej mě zná od dětství od táboráku v Kytlicích a kterej, když mám nějakej ženskej problém a zeptám se ho, jetli musim omezit styk (jako ale ne třeba s Tebou nebo mámou, chápeš), tak odpoví: Hehehe, no pokud ho máš ráda, tak co by ho omezovala! A strašně srandovně a pobaveně se u toho směje. No ale ještě předtim, než tam půjdu, budu psát texty, poněvadž mam zejtra zkoušku s kapelou!!! Druhou během čtrnácti dnů!!!!! Haleluja!!! Slyšim andělský zvony! Možná teda budeme FAKT KAPELA, co jednou bude FAKT HRÁT!! Skvělý.
Naší Týně jsem dneska kromě miliónu omluv, že jsem pomalá, neinspirovaná, nezorganizovaná a neschopná jí poslat brzo příspěvek napsala, že to bude o tom, jak je podzim plnej zhodnocování a tak trošku zadepkařenej, což každej ví. Ale když jsem začala psát Sedmilhářky, tak jsem si uvědomila, že je všechno, jak má bejt. Že to zhodnocování je přece naprosto správný a že po tom euforickym létě musí přijít čas rozjímání a že musíš mít tu správnou podzimní depku a vymejšlet, který lano je nejvhodnější k tomu, aby sis ho hodila, abys pak zkrátka mohla vstát z popela dospělejší a uklidněná a radovat se, že jsou i krásný dny a že přece i když prší a je zima a fouká hnusnej vítr, tak to má nějakej smysl. (To už si ale řikáš na jaře žejo, kdy je Ti to jedno, protože už si vlastně jenom matně vzpomínáš, jak vypadá zmrzlý bláto a ťukáš si se mnou aperolem na horskejch hřebenech v Livignu...)
A už zase chčije hele! Doufám, že s úderem prvního prosince začne aspoň padat sníh!!


P.S. Kolik máš teda krémečků a vodiček a olejíčků z La Sultana de Saba?? Já šest. Myslim, že si každá koupíme ještě dva a můžem si otevřít pobočku, ne? Joo a mně teda paní Hana nic o vráskách neřikala, ale to je asi proto, že já ještě nepřekročila to kouzelný pětadvacetiletý jubileum. Hahahahaha. Hahahahaaaaaaa. Jaaaaahahahahahahaaaa. 

P.P.S. Jestli mi osobně neukážeš tu říkanku z kojeneckýho cvičení, můj život fakt nemá smysl. 

P.P.P.S. Počkej. Ale to, že máš dítě automaticky neznamená, že seš sama infantilní kojenec, nebo jo?!!

P.P.P.P.S. (No moc nekoukej, dlouho jsme se neviděly!) Hele furt lepší utírat zvratky svýho syna než zvratky svýho manžela. A to budiž Sedmilhářčí pravidlo číslooo (e? nevimkolik!)