Jaro je zas v čudu, tak beru comp

pátek, dubna 17, 2015 0 Komentáře A+ a-

Ahoj, drahá Mariko!

To byla nádhera, viď?? Venku bylo jaro, slunce svítilo, děti a psi byli šťastný...a ostatní taky. A já taky! A už je zas zima! A do toho mi vyhořela babička. Jako néé jako přímo ona, ale její byt. Šlehaly tam plameny do vejšky jednoho metru a ona se to snažila uhasit. Jakoby dekou plněnou pěřím...což asi nebyl uplně dobrej nápad. Ale komu by to došlo?? V takovym šoku. Navíc, když je ti osumdesát pět. No nakonec si stoupla do chodby a řvala: Hoří, hoří! Takže konečně přijeli hasiči a odvezli mou očouzenou babičku se shořelou noční košilí do Bohnic...eee tada do Vinohradský nemocnice. Hehe. Moje babička je hustá, fakt. Mohla tam třeba uhořet. Ale když jsem jí volala, abych se jí zeptala, jestli je třeba v pořádku, tak ji hlavně zajímalo, jestli nejsem unavená po natáčení. No... Konečně se prozradilo, že je čarodějnice. Podle mě jí v těch plamenech bylo prostě tak příjemně teplíčko!



No a moje krásný budoucí období v novým nádherným, NÁMI ZAŘÍZENÝM bytě se začíná měnit ve stěhovací chaos...pomalu, ale jistě. Hele, až se tam nestěhuju, tak budu furt vařit podle mě. Takovou krásnou kuchyň jsem nikdy neměla!! Jo a pak se budu hodně mejt. Když máme dvě koupelny. Já už to uplně vidim! Jak já se znám, tak budu mít dilema, kde si mam vyčistit zuby. Né, logicky nahoře, když tam budeme mít ložnici. Tam budu mít i všechny věci, žejo? Parfémy a náhrdelníky a diamanty a tak. No jako tys tam nebyla ještě, tak si zas podle popisu nemysli, že je to ňákej palác, jo. Akorát má dvě patra a v každym jednu koupelnu.

Řeknu Ti, ještěže jsme Sedmilhářky a můžem si dělat, co chcem, i když stárnem. Ten dospělej život je totiž dost náročnej! Včera jsem třeba vyzvedávala střídavě obě děti (ty, jak nejsou moje...ale jakoby byly) ze škol a školek a postupně je vozila na kroužky, kde jsem čekala a pak zas na jiný kroužky, kde jsem zase čekala. Hele! A to bude furt! Těch miminek se prostě na nic neptáš a vezmeš je do kavárny a nazdar, jo.... Ale tyhle velký děti! To vstávání třeba! Mnoo...jsem na sebe zvědavá. A na Tebe teda taky, hahahaaaa. Ale nejvíc mě baví, když si třeba vezmu svou novou kytičkovanou kšiltovku nebo šátek do vlasů a k tomu sukýnku a nadkolenky a jdu ty děti vyzvedávat. To je tak vtipný, jak si mě ty lidi nedokážou zařadit! A jestě lepší je, když pro ně přijedu tim našim velkym černym autem, to se vždycky vyloženě těšim na ty reakce. No kam by si mě zařazovali žejo, Kategorie Sedmilhářka. Jednoduchý.


P.S. Udělala jsem na tu zítřejší oslavu strašně zdravej salát.
P.P.S. Moc nevim, jestli se mi poved.
P.P.P.S. Prostě jsem tam chtěla dát sojanézu, ale je zkažená!!!