Když je Sedmilhářka v píči.

středa, března 11, 2015 3 Komentáře A+ a-

Mari, za dvě hoďky spolu jdeme na oběd, ale z tohodle se musim vypsat.



Já vim, že"v píči" zní strašně sprostě. Píča je krásný slovo ale. To za Á. A za BÉ: Přesně tam jsem. Nejsem ani smutná, ani nasraná, ani v prdeli, jsem prostě V PÍČI. A navíc... Kde jinde bych měla bejt, když jsem holka žejo.

Takže jak se to projevuje.
Sedmilhářka doma hystericky pláče, pak čumí do zdi, pak se opaří polívkou, protože je totálně roztržitá a do toho všeho má SAMOZŘEJMĚ KRÁMY. A šalalá, tentokrát děsně bolestivý, asi tak, jak nikdy v životě. Asi proto je teda to "v píči" nejpříhodnější.
Láska je votravná. Bolí, když je na začátku a bolí, když končí. A to mezi tim, to je taková jako náplň v koblize. Jahodová. Problém náplně tkví v tom, že občas vyteče strašně moc a celou tě upatlá a občas se ti jí zas nedostává, když na ni máš chuť. Můžeš jít a koupit si jinou koblihu s jinou náplní. Jenže bohužel, po vyzkoušení broskvový a nutellový (a víc jich sakra snad ani neni!!) zjistíš, že ty CHCEŠ JAHODOVOU. A hotovo. Takže jo, fajn, třeba to neni až takovej problém, vrátit se ke koblize s jahodovou marmoškou. (Musíš ale počítat s tim, že to chvíli potrvá, přece jenom k večeru už koblihy moc na krámě nemívaj a ráno buď spěcháš a nestíháš, nebo si řekneš: A co kdybych to dneska zkusila bez koblihy?!...No ale večer bez koblihy s jahodovou náplní nemůžeš vydržet ani minutu a proklínáš se za svůj ranní debilní naivní pocit samostatnosti.) Dobře, další ráno už si přivstaneš a ten pocit zakousnutí se do tý parády bych Ti přála zažít. Už to znáš, víš, jak to vždycky chutnávalo, ale teď je to takový jako sladší...něčim nový. O to víc, že sis to přála. JENŽE PAK TA POSRANÁ JAHODA ZASE ZAČNE VYTEJKAT. Mně konkrétně teď tekla tak krásně a rovnoměrně, občas trochu víc, nestíhala jsem jí jíst, byla jsem omámená jahodou a trošku jsem se i občas vyděsila, jestli já to dokážu všechno spolykat?? Ale jen malinko. A navíc - v tomhle případě furt lepší víc než míň.
Včera se mi to teda nějak zvrtlo. Koupim si ráno koblihu, první sousto je úplně v pořádku, ale když koušu dál, tak....nic! Nic nic nic!! Nemůžu najít náplň. Zradila mě! Vytekla! Anebo tam vůbec nikdy ani nebyla?!
Jsem Sedmilhářka. Kromě toho, že dvě hodiny v kuse brečívám a opařuju se polívkou jsem zvyklá příliš nepanikařit. Zatim se mi ta náplň pokaždý vrátila. A to jednou i po hodně dlouhý době, kdy jsem se zkrátka musela obejít s broskvema a nutellou a to i nastřídačku. Nebyly to špatný časy, zvlášť ta čokoláda byla vlastně dost sexy ve všech směrech...ale jahoda je jahoda. Takže já hledám náplň. Řikám jí: Hej! Uklidni se! Ty jsi jenom blbá NÁPLŇ. Jsi součást něčeho jinýho, co VYPLŇUJEŠ, rozumíš?? Jsi hodně důležitá, to jo. Ale musíme spolupracovat. Musíme. Co asi budeš dělat v tom Albertu, když si tě nikdo nevšimne, ha?! Můžu se na Tebe vykašlat stejně tak jako ty na mě. Ale co z toho budeme mít? Ty budeš v regále a já v píči. Tak toho nech.
Láska je totiž důležitá. Láska marmelády přenáší. Ty vyteklý doplní. A ty, co se nedaj zastavit zkrotí. Ale láska je holt jako kolbihy na krámě.  Pro jednu se rozhodneš. A můžeš to samozřejmě neustále měnit a bejt věčně nespokojená. Ale občas je lepší se zamyslet a říct si: Tak jednou tady mam koblihu. Miluju jí! Má skvělou jahodovou náplň, co občas nesnesitelně ušpiní hadry a někdy na ni ani nemam moc chuť. Ale nepřestanu si ji přece kvůli tomu kupovat, ne?

P.S.: Chtěla jsem napsat nějaké péesko, který by to tak nějak všechno uhladilo a hodilo do humoru, ale bohužel na to asi dneska nemam náladu.

P.P.S.: Chuck Norris ví, jak zapojit USA do USB

3 komentářů

Write komentářů
11. března 2015 13:05 delete

Člověk si dlouhou dobu může myslet, že po vyzkoušení všech koblih nakonec chápe, že touží jen po jahodové.
Ovšem postupem času může zjistit že ony koblihy jsou všechny úplně mimo, že nejlepší jsou croissanty.
A může zkoušet znova.

Odpovědět
avatar
11. března 2015 17:55 delete

:))) ano! Croissanty jsou k nakousnutí. O tom žádná!

Odpovědět
avatar
12. března 2015 10:42 delete

Nejlepší croissant do života je klasický máslový. Neláká žádnou čokoládou, náplní, polevou. Na první pohled nezaujme ale až se člověk přejí náplní, pudinků a marmelád tak zjistí, že ta máslová chuť je nejlepší. Máslový croissant nešidí vzhledem. Je na něj spoleh :)

Odpovědět
avatar