Úvaha. Vážná věc. Nečekej humor.

čtvrtek, února 12, 2015 0 Komentáře A+ a-

Ahoj, zlato.
Kromě toho, že jsem teď strašně šťastná, protože mam spoustu práce, která mě baví a do toho zařizujem pomalu byt, což vypadá v praxi takhle:

....Ti chci říct:
Až když jsem se po Tvým minulým příspěvku zamyslela, zjstila jsem, že vlastně upřímně nevim, jak se můžeš cítit. Jak bych to taky asi tak mohla vědět. Tohle se prostě přece pochopit nedá. Jsi úplně někde jinde, Tvý hodnoty se vymezily jinam a to je jasný a hlavně správný. Zamejšlela ses někdy nad smyslem života? Určitě jo. Myslim, že Ty ho znáš.
Hele, teš mi bylo dvacet čtyři. Je mi úplně jasný, že se teď všichni uchichtnou. Znám ty řeči typu: Jééééžiš, mně když bylo dvacet čtyry! Užívej života, dokud jsi mladá!....Aha?! A čeho si konkrétně mam užívat? Co to znamená "užívat si života"? Proč se mladej člověk cejtí skoro provinile, když někomu řekne: Tyjo, bude mi dvacet pět, dost teď přemejšlim o životě a bojim se stárnutí...?? To má jako právo zhodnocovat svůj život jenom důchodce? Vždyť kdy jindy to máš řešit, než teď?
Asi je to daný i tim, že některý lidi prostě stárnou pomalejc a některý rychlejc. Myslim duševně. No a hlavně - a to je můj případ - některý lidi STRAŠNĚ PŘEMEJŠLEJ. Až moc. Tak třeba. Kdo jinej mě má znát líp než já sebe sama? A přesto mě vždycky něco překvapí:
Mívám krize
Mívám špatný pocity
Dost často mě přepadne pocit, že mi život protejká mezi prstama
Vnímám, že na některý věci už prostě JSEM STARÁ
-třeba na kariéru modelky
-nebo na vydání debutový desky ve dvanácti
-nebo na vydání debutový desky v patnácti
Často mám v hlavě, potažmo v srdci, potažmo v životě zmatek
A hlavně! Měnim se sama sobě před očima!!
ŽIVOT NENI JEDNODUCHEJ. Samozřejmě že všechno je do velký míry ovlivněný tim, jak si to uděláš. (Nemyslim teď ten krásnej růžovej vibrátor, co je fakt strašně příjemnej na omak, co mi ho dal P. před dvěma lety k Vánoců, <3). No ale myšlenky nezastavíš! Přesně jak jsi psala. Některý se Ti proženou hlavou, že ani nevíš a některýma se zaobíráš, i když to můžou bejt uplný píčoviny. Napsala jsem si asi před půl rokem do deníku, že mám předsevzetí brát život s lehkostí. Což mi většinu času jde. Ale občas ne.
Mám v sobě takovýho malýho človíčka. Je strašně roztomilej. Má oblý tvary a je takovej růžovoučkej. A je kreslenej, samozřejmě. Když se rozčiluje, jde mu tak srandovně ten vzduch z nozder, jak se to kreslí v komiksech. A tenhle človíček občas dupe nožičkou a dává ručičky v bok a jde mu ten vzduch z nozdřiček a piští: HEEEEJ!!! JAKO! JÁ JSEM BERENIKA!! JSEM VÝJIMEČNÁ! UMIM SPOUSTU VĚCÍ! MOHLA BYCH VYUČOVAT LIDSTVO! MĚLA BYCH BEJT NA VŠECH TITULKÁCH, PROTOŽE JSEM COOL A MĚLA BYCH ŘÍDIT VAŠE ŽIVOTY, PROTOŽE TEN SVŮJ ŘÍDIM UPLNĚ SKVĚLE! NEJSEM UPLNĚ OBYČEJNÁ HOLKA! JSEM NADČLOVĚK! ALE CHÁPU, ŽE TO VY NIKDY NEUZNÁTE, TAKŽE STAČÍ, KDYŽ MĚ BUDETE OBDIVOVAT!! ....Musim se vždycky zhluboka nadechnout, nerozplakat se a říct svýmu človíčkovi (jooo, už vim! Jmenuje se EGO!): Víš, že se na tebe teď možná koukaj mimozemšťani? Víš, že přemejšlej, jestli si tě spíš ugrilovat nebo usmažit? Že by je ani ve snu nenapadlo, že máš MOZEK? Že nejsi jenom ponrava?? Tyjo, je tolik lidí na světě a všichni maj tolik problémů!! Až na to, že někdo - třeba děti v Africe - ho maj fakt velkej a někdo - třeba já, moje máma, potažmo většina lidí, co je znám - nemá vlastně žádnej.
Čímž jsem chtěla říct: Ono je to opravdu tak, že smyslem života je dát novej život. Protože pak se přestaneš tak strašně řešit a máš jenom radost, radost a radost. (Jo a pak taky strach a strach a strach. A starosti, starosti, starosti. No a pak to dítě furt roste a už mu nejsou ty roztomilý hadříky a musíš kupovat furt nový lyžičky a helmičky a kolečka)..
No zkrátka a dobře, asi teď tak trochu bilancuju.... Jsem na tenký hranici mezi nespoutanýma večírkama a, řekněme, rodinnym životem. Já vim, že se dá s těma večírkama kombinovat. Ale znáš to...některejch věcí se vzdát holt prostě musíš. Jenže já ten svůj aktuální stav miluju. A nejlepší na něm je to, že jsem si ho sama zařídila. Vlastně mi úplně zapadl do konceptu. Vlastně to předtim nebyl až tak můj naplněnej život. Zní to debilně, ale ta přemíra štěstí se mi prostě občas vymkne a já pak napíšu takovýhle Sedmilhářky.

P.S. K narozeninám jsem dostala všechny ty dary, co jsem si přála. A tu peněženku jsem nakonec vybrala modrou. Miluju jí! (Nic se do ní nevejde)