Sedmilhářka ve vlnách s užitečnou informací v závěru

čtvrtek, února 26, 2015 0 Komentáře A+ a-

Pamatuješ Bernardýne na tenhle příspěvek, který jsem psala nedávno:
http://sedmilharky.blogspot.cz/2014/10/proc-mi-to-proste-nekdo-nerek.html

Co se nestalo.

Moje máma, která čte náš blog, se rozhodla, s pochybnostma, že ve výchově přece jen udělala nějaký mezery, odpovědět na všechny moje otázky. Poslala mi mail, u kterýho jsem se nejen rozbrečela (samozřejmě ne proto, že bych byla takovej dojáček, ale jela jsem autem zrovna krásnou krajinou a taky ty hormony ted' žejo...), ale taky mě to donutilo popřemýšlet nad tím smyslem života, do kterýho si v minulým článku začala rejpat..( Já bych s tímhle tématem klidně ještě 40 let počkala).
Zjištění: Měla jsem těch smyslů života docela...a ve 25ti letech to vyhodnocuju takhle:

Když mi byly 4 roky : Nespat po obědě ve školce, a když už, tak mít postýlku vedle Adama Trbůška, abych mu mohla ukazovat zadeček a někdy i předeček.
Když mi bylo 6 let : Mít lepší gumu na gumovaní než Verča.
Když mi bylo 7 let : Vymyslet konečně způsob, jak ve školní jídelně vyhodit nechutný hovězí do kýblu tak, aby to úča neviděla.
Když mi bylo 10 let : Vymyslet, jak se do příští hodiny klavíru naučit tři nový etudy bez toho, aniž bych musela na to piano sáhnout.
Když mi bylo 12 let : Vyhrát Miss lyžáku a sedět v autobude cestou tam na pětce vzadu.
Když mi bylo 13 let : Mít zvonáče, klidně od Vietnamců, ale s kytičkama na nohavicích.
Když mi bylo 15 let : Sežrat na intru z lednice cizí jídlo a nemít výčitky a pak ještě bejt slavná jako Lucka Vondráčková
Když mi bylo 17 let : Bejt nekonečně důležitá a vtipná kdekoliv a kdykoliv, hlavně v Hany Bany.

....ještě tě to baví???

Mě už právě moc ne..
Tyhle (ne)smysly života už jsou za mnou a ted' se asi rýsuje novej.
Moje máma na mě tím emailem zamávala z ostrůvku, kterej se jmenuje Matka.
A mým smyslem života je ted' to, že za ní na ten ostrůvek plavu... Ještě tam úplně nejsem, ale zbývá posledních pár metru, než se do tý džungle vrhnu. Jaký to tam asi bude? Asi težký, asi strašně nevyspalý, asi se budu muset naučit sama v dešti rozdělat ohýnek, asi tam možná i někoho zabiju kamenem, asi tam holýma rukama budu muset z hlíny postavit něco víc než kuličku, možná dům (protože, takhle a ještě mnohem težší je vychovat dítě).
Jsem se nejdřív trochu bála jo? Ale pak jsem si uvědomila, že ta moje máma na tom ostrůvku taky prežila a zvládla to. Bude tam se mnou. Připravená mi helfnout až budu hysterčit u toho ohně. Budem tam spolu a budem si nejblíž, obě na matčecím ostrově:-)...
Jednou mi jeden člověk řekl, že máma je ve tvým životě člověk, kterej tě miluje od první sekundy tvýho narození až do poslední, se vším všudy. Dýl než manželé a kámošky...a to je od těch matiček docela výkon.
Tak jsem se rozhodla, že při větě: ,, Seš jak máma '' se zkusím neosypat, ale budu na to pyšná.
Jsem zvědavá jak dlouho mi to vydrží:-)
Moje máma je obdivuhodná,i když někdy zbytečně hysterčí...

PS: Na tom lyžáku vyhrála Adéla M., ze který se tam všichni mohli zbláznit. Dodneška to nechápu.

PPS: Jo a Beruno, Intergram se odevzdává do 12.3., takže jestli mi dvanáctýho ráno zavoláš, kdyže se  to má odevzdat, tak tě fakt zmlátim!

PPPS:
Kdybyste někdo chtěl toho černýho psa, co je otočenej zadkem, tak ho někomu rádi dáme! Ale fakt!!! Seriózně!