Miluju....nevim, nevim aaaaa nevim!!!

sobota, února 07, 2015 1 Komentáře A+ a-

Přemýšlím, na co reagovat...Měsíc nenapíšem nic a teď vysypeš z rukávu 4837 podnětů, takže se zavařím a možná nenapíšu stejně nic. Vím přesně co myslíš, když píšeš, jak budem u kafe barvitě pomlouvat, soupeřit, kritizovat, ale to je takovej náš Sedmilhářčí sport. P. chodí na squash a já s tebou na ,,zachraňsekdomůžešanebSedmilhárˇkyvrolikata'' . Ale víš co? Jakmile se za mnou zavřou dveře tý kavárny, tak je mi to úplně jedno.

Je mi úplně jedno, kdo dává rozhovor a kam.
Je mi jedno, jestli si ho někdo pak ani po sobě nepřečte nebo ho žere tejden k snídani s chlebem místo šunky.
Jsou mi jedno rozhovory obecně, ale dělám je, protože je moje máma sbírá.
A babička taky.
Je mi úplne jedno, kdo co dělá ve Varech, protože mě baví tam bejt s tebou.
Je mi úplně jedno, kdo co dělá ve Varech, protože mě baví tam bejt s P.
Je mi úplně jedno, kdo co dělá ve Varech, protože mě baví se tam probudit ve tři odpoledne a první co si dám k ,,snídani'' je šampáňo.

Ale mě musíš teď brát trošku s nadhledem. Se shovívavostí. Jako něhoho,pro koho jsou teď smyslem života vonný olejíčky. Mě jsou teď jedno věci, který mi dřív taky nebyly. A naopak se zaobírám 1000 hodin věcma...ježíš,já nevím, jestli vůbec můžu...víš co..jako nahlas...jestli mě nevyškrtneš z klubu...minimálně dočasně...Třeba:

Jak budu vypadat zejtra ráno?
Jak budu vypadat za tejden večer?
Budu ještě vůbec někdy vypadat, jak si pamatuju, že jsem vypadala?
Jak chci naučit někoho se omlouvat a odpouštět, když to sama neumím?
Jak si doprdele za 2 měsíce sama obuju botu?
Budu někdy ještě umět řešit to, kdo kolik davá rozhovorů?
Usnu ještě někdy a probudím se až ráno?Sama od sebe?

Víš?
Proto jsem teď nemohla napsat vůbec nic. Protože je všechno jinak, ve mě, nevím jak, neumím to pojmenovat a ani nechci. A vůbec to nechci nikomu popisovat. Spoustu myšlenek, který mám, neumím popsat ani sama sobě. Prolítnou mi jen tak rychle hlavou, nezastaví se, uletí a já z nich mám jen nějakej dojezd, dozvuk. Některý mě tak zalejou blahem, jako kdybych se koupala v roztuštěným zlatě, některý maj velkej svítící otazník, některý jsou takovýýý....jak hořčice a některý jsou tak strašný, že mě rozpláčou a kdybych mohla, jdu se nacpat mámě zpátky do břicha, aby na mě nikdo nemoh.

PS: Ale neboj, není to se mnou ještě tak hrozný, dneska jsem měla skoro fakt Sophiinu volbu třeba jooo???😝

PPS: Joooo, dobře, ještě me samozřejmě taky baví sledovat, co maj všechny ty můry na sobě;-)

PPPS: Ale jako krasná jsem pořád stejně, takže klid...
                           



1 komentářů:

Write komentářů