Sedmilhářka s hlavou v pejru

pondělí, listopadu 10, 2014 0 Komentáře A+ a-



No Mari.
Tak já jsem se konečně dokopala k našemu blogu. Nejsem ani líná, ani mi nedošly nápady a inspirace. Ale můj život ňák nečekaně začal strašně dávat smysl (což zní fatálně, ale protože mě znáš, tak víš, jak fatální umim bejt) no a tim pádem já se vznášim na takovým obláčku permanentního nadšení. O čemž bys ty mohla jenom vyprávět teď, žejo!!!
Takže tim pádem já vlastně dumám a dumám, o čem můžu napsat a o čem už ne. Jestli von je dobrej nápad vždycky těm klukům pyšně ukazovat, jakej máme prímovej blogísek... Protože jak pak o nich můžu psát??? Navíc oni to čtou! I když řikaj, že ne. A některý to ani neřikaj!
Pamatuješ si na ten pocit toho správnýho zamilování? Kdy nehraješ žádný debilní hry na to, kdo s koho ve smyslu ,,Jako mi už pět hodin neodpověděl na zprávu?! Tak teď mu nenapíšu celej den!!" a podobně. A nebo když tak trochu tušíš, že když kluk, kterýho teď balíš (z poněkud nesmyslně nepochopitelnýho důvodu, respektive nějakýho tvýho rozhodnutí, že teď prostě BUDEŠ DĚSNĚ ZAMILOVANÁ) odpoví na tvoji rozjetou flirtovací hot top strop zprávu, ať za tebou přijede do Modřan do továrny, protože tam je večírek, stylem: ,,Já jsem si právě nalil jasmínový čaj a deci červeného a budu přemýšlet o životě...Modřany jsou trochu daleko, příště!" a abych tuhle složitou větnou stavbu dokončila..ASI NEBUDE M.M.Ž... Protože už jsme velký holky a víme, že při zamilovanosti práce/nemoc/vzdálenost/nedostatek času prostě neomlouvá.
A mně se líbí, když si kluk, se kterym možná začínám chodit vezme o půlnoci po práci tágo, aby za mnou přijel i když ví, že druhej den vstává zase v sedum ráno.
A líbí se mi, když přijede na koncert, kterej skoro nestihne a pak stejně musí zas domů JENOM PROTO, ABY MĚ VIDĚL (a ehm...jezdil se mnou pak po celý Praze tágem, protože si zabouchnu při venčení Vincenta)
A líbí se mi, když se jindy nechá překecat, aby šel spát ke mně, i když byl odhodlanej, že ještě musí pracovat a bude pro něj ixkrát výhodnější spát doma.
A líbí se mi, když se mnou prostě počítá.
Některý lidi jsou přímo zrozený k tomu, aby trpěli. Podvědomě si hledaj ty partnery, kvůli kterým budou frustrovaný. Nebo chtěj někoho za každou cenu zachránit, aby se na ně ten sobec pak stejně vysral. No a já... Já myslim především na to, abych byla šťastná. Mám se ráda, tudíž potřebuju partnera, kterej se má taky rád, aby to fungovalo. A potom to může bejt taková ta symbióza. Ty víš jaká, takže tobě to vysvětlovat nemusim.

Což hele samozřejmě neznamená, že se teď stalo a že M.M.Ž. a tohle všechno...ale občas je hezký jenom to, že si to ňákou dobu myslíš. A pak se ohlídneš a hele! už si to myslíš rok a půl. Jako nic. Ani nevíš.

P.S. Jsou i jiný věci, který jsou teď skvělý. A samozřejmě že je jich víc právě proto, že je skvělá zrovna ta jedna. Buď všechno nebo nic, jak víme.

P.P.S. Ty růže od M.CH. neuvěřitelně držej! Měla bys je vidět naživo! Přijď, dáme si jasmínovej čaj, deci červenýho a popřemýšlíme o životě!

P.P.P.S. Mám Tě ňák teď ještě víc ráda, nevíš, čim by to mohlo bejt??

P.P.P.P.S. Jdu do Holmes Place. Volejte sláva a pět dní se radujte