A jak to skončilo s Andrejem?

pátek, října 24, 2014 0 Komentáře A+ a-

Maruno jako!!!
Ta kamarádka ví naprosto přesně, proč to udělala, víš? Jako pusa na tvář je jak ze školky, jo...Ale když si nejseš jistá? Když neni zpětná vazba? Já třeba nensášim, když do někoho vůbec nevidim. Už jsem celkem velká holka, tak dokážu poznat, jestli se někomu líbim nebo ne. A když to nepoznám, beru to tak, že se mu nelíbim. (Což nechápu!!!!!) No a potom jednám. Moje zásada zní: Radši se ztrapnim a dozvim se, na čem jsem, než bejt půl roku děsně noblesní, mít to na háku, ale utrápit se čekáním na reakci nějakýho DEBILA (takhle jim řikáme s emcháčkem).... Já vim, že ke každýmu vztahu patřej ty hry, ale je to tak unavující! Já to většinou vydržim tak tejden a pak potřebuju nutně vědět, že mě má opravdu někdo rád a opravdu se mnou chce bejt. (A nemá votravný bejvalky!!) A hele. Jasněže holky jsou taky strašný, lámou srdce a chovaj se sobecky. To všechno vim a vim, kolik jsem udělala chyb v různejch vztazích. Ale opravdu se snažim, když o někoho nemam zájem, aby to bylo aspoň trochu jasný! Že nemam zájem! Třeba mu nepíšu o půlnoci, kde je, když ho stejně nechci vidět! Takže víš, jak to s tou kamarádkou skončilo? Nakonec se na toho kluka vykašlala, protože na to neměla nervy. Navíc jí napsal, že teď "něco řeší" a že "do toho nemůže spadnout"... Pak teda udělal tu chybu, že úplně upřímně napsal, že to "blbě dělá". Což samozřejmě myslel asi jinak, než to Tvoje jízlivá a ironická kámoška pochopila, dostala záchvat smíchu a tim bych ten jejich "vztah" považovala za ukončenej. Vim to! Sem s ní mluvila.
A teď. Jak to skončilo s Andrejem:
Čau Andreji! Protože čteš náš blog, můžu Ti to napsat rovnou sem: Seš teda pěknej hajzlík! Že chce kámoš nejdřív peníze  a pak se teprve uráčí mi vrátit telefon? A tomu mam jako věřit jak? Hele, vyřiď mu....anebo takhle: Andreji. Strč si ten telefon do prdele.

A teď k Tvým filozofickým úvahám, Mariko:
Jojojo, jasně, jsme krávy a ředitelky vesmíru. Ale hele. Kdyby se ten vesmír opravdu měl řídit podle mě, tak bude všechno hezký, lidi se budou mít rádi a budou dělat DOBRO. Ale to prostě asi nejde! Musí bejt na světě nějaká rovnováha, ne? O čem by se pak psaly knihy? Točily filmy? Navíc - svině se hrajou nejlíp přece. Tak nějak nám nezbejvá, než se snažit, abychom měly dobrej pocit samy ze sebe. My Sedmilhářky. Já se snažim bejt příjemná, hodná, přející.... No a když mam zrovna potřebu někoho strašnym způsobem pomluvit, sejdu se s M.CH. a je to. (Tebe nepočítám, ty jsi samozřejmost)

P.S. Koupila jsem si tři ohromný šály v Zaře během čtrnácti dnů.